Vanilka je ze všech plodin nejnáročnější na práci při jejím zpracování. To z ní dělá po šafránu druhé nejdražší koření světa.
Celý proces pěstování vanilky od obdělávání, přes opylení až po sklizeň je prováděn ručně bez použití strojů.
Dělníci bězně opylují okolo 2000 květů vanilky denně.
Květy na jednou trsu, kde jich je cca 20, se otvírajjí postupně, vždy jen na několik hodin. Pokud během této doby nedojde k opylení, druhý den květ odpadne.
Nejdelší vanilkové lusky bývají až 20 cm dlouhé.
Vanilku začali používat Aztékové v 16. století, a to jako dochucovadlo svých kakových nápojů, které nabízeli i španělským dobyvatelům. A právě Španělé představili vanilku a kakao v Evropě. Až o dvě století později se vanilka začala používat jako přísada do tabáku a parfémů. I přes mnohé pokusy o pěstování vanilky v Evropě, bylo ještě v 19. století 100% úrody vanilky sklízeno v Mexiku. Vanilka se začala pěstovat i jinde po světě až po úspěšném zavedení umělého opylení květů. V současnosti je vedle Mexika největším producentem vanilky Madagaskar, kde se produkuje asi 80% světové sklizně vanilky, Uganda či Tahiti.
Vanilkový lusk je tobolkou (suchý pukavý plod) některých druhů orchidejí rodu Vanilla. Jsou to liánovité rostliny, které se pnou po stromech do výše asi dvou metrů. Květy musí být pravidelně kontrolovány, protože kvetou pouze několik hodin, během nichž musí dojít k opylení – mimo její domovinu ručnímu. To je způsobeno tím, že pouze v Mexiku žijí medonosky, které jsou schopny květy opylovat. Květ potom dozrává v plod přibližně třičtvrtě roku. Plody se však sklízí nedozrálé a následně se zpracovávají mokrým nebo suchým způsobem. Během dalších asi 8 měsíců plody zrají do podoby, jak je známe.
Nejlepší způsob skladování vanilky je ve vakuovém balení. Po rozbalení pak uzavíráme do skleněné nádoby, kterou ale pravidelně odvětráváme. Pokud i tak vanilkové lusky vyschnou, můžeme je před použitím krátce ponořit do teplé vody, aby lusky opět změkly.
Elegantní skleněnou dózu se šroubovacím hliníkovým uzávěrem a kvalitním silikonovým těsněním naleznete i v naší nabídce zde.
Nejcennější součástí vanilkového lusku je jeho obsah – dřeň, která je tvořená drobnými černými zrníčky. Nejlépe dřeň z lusku vybereme tak, že vanilkový lusk podélně rozřízneme a tupou stranou nože zrníčka vyškrábeme z obou polovin lusku.
Zrníčka vanilky se většinou používají jako přísada do sladkých jídel. Především koláčů, cukroví, zmrzlin, krémů. Jsou oblíbené i různých alkoholických a nealkoholických nápojů.
Lusky zbavené dřeně můžeme ještě použít třeba do svařeného vína, nebo je vhazovat do lahve s třtinovým rumem a nechat macerovat. Takový rum je opět skvělý do dezertů a sladkých krémů, na flambováni, při kterém se vanilka uvolní a intenzívně provoní pokrm i celou kuchyň.
Další použítí najdete v sekci Recepty.
Crème Brûlée
Crème Brûlée je klasikou Francouzské kuchyně. Hustý vanilkový krém před podávaním posypeme cukrem, který karamalizujeme. Výsledkem je lahodný desert s křehkou karamelovou krustou.
Počet porcí: 4
Čas přípravy: 30 min
1 vanilkový lusk
250 ml smetany na šlehání
špetka kůry z BIO pomeranče
50g práškového cukru
3 žloutky
Crème Brûlée - zpracování vanilkového lusku
Crème Brûlée - aromatizace
Crème Brûlée - žloutky
Crème Brûlé - temperování
Crème Brûlé - filtrace
Crème Brûlée - dávkování
Crème Brûlée - horká vodní lázeň
Crème Brûlée - cukr
Crème Brûlée - karamelizace plamenem
Tajemství správně připraveného Crème Brûlée je v jemné, plné chuti přírodní vanilky a kontrastu mezi vychlazeným krémem a horkou karamelovou krustou.