Vanilku začali používat Aztékové v 16. století, a to jako dochucovadlo svých kakových nápojů, které nabízeli i španělským dobyvatelům. A právě Španělé představili vanilku a kakao v Evropě. Až o dvě století později se vanilka začala používat jako přísada do tabáku a parfémů. I přes mnohé pokusy o pěstování vanilky v Evropě, bylo ještě v 19. století 100% úrody vanilky sklízeno v Mexiku. Vanilka se začala pěstovat i jinde po světě až po úspěšném zavedení umělého opylení květů. V současnosti je vedle Mexika největším producentem vanilky Madagaskar, kde se produkuje asi 80% světové sklizně vanilky, Uganda či Tahiti.
Vanilkový lusk je tobolkou (suchý pukavý plod) některých druhů orchidejí rodu Vanilla. Jsou to liánovité rostliny, které se pnou po stromech do výše asi dvou metrů. Květy musí být pravidelně kontrolovány, protože kvetou pouze několik hodin, během nichž musí dojít k opylení – mimo její domovinu ručnímu. To je způsobeno tím, že pouze v Mexiku žijí medonosky, které jsou schopny květy opylovat. Květ potom dozrává v plod přibližně třičtvrtě roku. Plody se však sklízí nedozrálé a následně se zpracovávají mokrým nebo suchým způsobem. Během dalších asi 8 měsíců plody zrají do podoby, jak je známe.